 |
|
Krátce po obdržení písemného rozkazu jsem se hlásil na základně US Army ve státu Kentucky u své nové jednotky. V Kentucky jsem zůstal asi týden a poté jsme všichni odletěli na výcvikovou základnu ve Fort Dix v New Jersey. |
|
Po příjezdu ve Fort Dix ve státu New Jersey bylo naším úkolem napřed obvyklá administrativa před vysláním do zámoří a poté absolvovat tréning, který nás připraví na nástrahy islámských hrdlořezů a i jiné záludnosti této země zmítané problémy po pádu režimu Saddáma Hussejna. Během tréningu jsme měli jenom pár možností na vlastivědné výlety do okolí. První výlet během svátku nezávislosti 4. července jsem absolvoval s jedním dobrým kamarádem, kdy jsme se jeli podívat do New Yorku a bývalého hlavního města Philadelphie. Pár fotek z výletu je k dispozici zde. Druhý, pouze jednodenní výlet se odehrál na podzim a tentokrát jsme jeli s kolegy do našeho současného hlavního města Washingtonu D.C. Dokumentace výletu je k dispozici zde. Kromě obvyklého tréningu střelby a pod. jsme také absolvovali plynovou komoru, ve které se ověřovala funkčnost našich masek. Abychom se skutečně přesvědčili o jejich splehlivosti, po pár minutách pobytu v plynové komoře plné slzného plynu jsme si masky nakonec museli sundat a říci maskovanému instruktorovi své plné jméno a číslo sociálního pojištení. Částečná dokumentace této události je zde. |
|
Do Kuvajtu jsme dorazili asi před dvěma měsíci. Po nějakém čase moje jednotka se odebrala do Iráku, ale já jsem zůstal ještě v Kuvajtu plnit jisté zvláštní úkoly. Před nějakým časem jsem dostal emailem fotku islámského terroristy-sebevraha, kterého si vzal na mušku odstřelovač Alabamské Národní Gardy uvnitř irácké bezpečné tzv. "zelené zóny". Varování!!! Fotka je velice drastická!! Nevhodná pro osoby mladší 18 let a pro osoby se slabšími nervy!! Pokud náhodou spadáte do jedné z těchto kategorií, prosím, ignorujte tuto linku!! V případě, že stále toužíte vidět fotku s účinky kalibru .50 odstřelovací pušky na našich nepřátelích, klikněte tedy sem. |
| |
V Iráku Po nějaké době jsem konečně odcestoval na sever do nevlídné irácké země. Letěl jsem malým nákladním letadlem C-23 Sherpa, což byl jeden z mých velkých životních zážitků. S detaily cesty je možno se seznámit zde. Nyní pobývám na základně poblíž Tikritu. Kliknutím na následující odkaz fotodokumentace ze základny zde se čtenář může seznámit jak to tady vypadá a pár ukázek všelijakého harampádí, co nám tu zanechala armáda Saddáma Husajna včetně vraku československého cvičného proudového letounu L-29 Delfín. Zajímavý byl také nález bedniček od munice s ruskými a anglickými nápisy svědčícími o zemi svého původu, což v tomto případě bylo Rusko (nebo SSSR) a Jordánsko. Na jedné fotce jsem taktéž zvěčněn u svého příbytku, něco mezi chatkou a maringotkou, kterou sdílím s jedním svým kolegou seržantem. |
| |
| Epilog Jelikož sdílím totožné pocity s jedním mým kolegou z našeho batallionu (praporu) 8/229 AVN, je možno si přečíst shrnutí naší služby v Iráku zde. Samozřejmě se v blogu Garyho Pearsona nedočtete o tom, jak jsme zklamáni a demoralizováni naším velením v čele s vrchním velitelem Georgem Bushem. Nic takového. Naopak, máme pocit dobře odvedené práce, na kterou je drtivá většina vojáků hrdá. Pro neanglicky mluvící čtenáře mohu ve stručnosti zrekapitulovat hlavní body od začátku konfliktu v roce 2003: 1. Saddámova diktatura se ocitla na smetišti dějin a sám kdysi velký Saddám čeká v kobce na svůj soud. 2. Zbraně hromadného ničení jsou nyní pod kontrolou ozbrojených sil USA. Jako příklad je možno uvést obrovský komplex na výrobu chemických zbraní na jihozápadě od Samarry. Dle zprávy OSN, která je součástí veřejných záznamů, v této lokalitě se nachází 5000 (pět tisíc) 122mm raket s hlavicemi naplněnými nervovým plynem Sarin. 3. Se schválením nové ústavy v zemi se rozvíjí demokratický politický systém a tento proces bude pokračovat i v budoucnosti i přes hrozby teroristů jakým je notoricky známý Al-Zarkáví. Součástí shrnutí mého ročního pobytu v Iráku je možno považovat mé fotoalbum, na kterém ještě stále pracuji. |